V našem prostředí  není jen různé sluneční záření, ale také záření, které vzniká přeměnou prvků v zemské kůře čili přirozenou radioaktivitou. Ta spočívá v postupném rozpadu nestálých atomů (izotopů) některých prvků na jiné prvky, při kterém se uvolňuje záření a radioaktivní prvky se dostávají do prostředí – do půdy, do vody, do ovzduší.

Tak například prvek radium  s nukleonovým číslem  226 se změní v radioaktivní plyn radon Rn

Prohlédni si, jak se rozpadne  radium s nukleonovým číslem  226.

Přečti si o radonu zajímavost.

U nás se vyskytuje tento plyn  poměrně často v zemské kůře. Větší množství obsahují i vody v západních Čechách, jako např. v Jáchymově, které se používají k léčení.

Trvale zvýšené množství radonu v ovzduší však přispívá ke vzniku rakoviny plic. Protože se může dostávat do uzavřených místností v domech z některých stavebních materiálů nebo z hornin v zemské kůře, musí se v některých částech naší republiky zjišťovat jeho množství před zahájením stavby a provést opatření, aby se uvnitř obydlí nekoncentroval. Stavební materiály podléhají kontrole Úřadu pro jadernou bezpečnost.

V minulosti se o tomto nebezpečí nevědělo a některé stavby se musely dokonce odstranit.

Přirozená radioaktivita není velká a často se využívá i k léčení. Lidé i všechny organismy žijí v určité míře přirozeného radioaktivního záření, ale zvyšování jeho zdrojů v prostředí je velmi škodlivé. Zdroje radioaktivního záření  (tj. radioaktivní prvky) se z prostředí do těla mohou dostávat dýcháním, vodou, jídlem i prostřednictvím kůže. Doba, za kterou se rozpadne polovina množství daného prvku  v prostředí  (např. i v našem těle)  - je tzv poločas rozpadu tohoto prvku. Ten je  u různých radioaktivních prvků různě dlouhý.  U některých netrvá ani sekundu, u některých je dlouhý několik dní, a u některých stovky či tisíce let.

V současné době lidé umějí vyvolávat radioaktivitu uměle a také ji  různě využívají  i ve zdravotnictví:  gama  záření např. v tzv. gama noži k odstraňování nádorů, nebo různě upravené beta záření pro rentgenování.

Všechny typy radioaktivního záření však působí škodlivě na buňky – buď je zcela ničí, nebo v nich poškodí DNA. Musí se proto využívat jen v určitém malém množství.

Při větším množství záření se poškozuje DNA  -  může vzniknout situace, že jedinci s takovou změnou nemohou buď vůbec žít, nebo mohou být různě poškození.

Zjisti z tajenky, jakým slovem se takové změny v dědičné informaci označují:

Pozorně čti a řeš úkoly:

V atomových elektrárnách vzniká větší množství značně průrazného záření.

Při úniku radioaktivního záření po haváriích atomových elektráren se často do prostředí dostává radioaktivní izotop ⁹⁰Sr.  Stavba atomu stroncia (Sr ) je podobná atomu vápníku a stroncium se může podobně jako vápník dostávat do našeho těla třeba s některou zeleninou.

Stabilní izotopy  stroncia našemu tělu nijak neškodí na rozdíl od stroncia radioaktivního, které je velmi nebezpečné.

Radioaktivní ⁹⁰Sr má poločas rozpadu asi 30 let – a tak, pokud se dostane do těla,  po dlouhou dobu z míst uložení ( z kostí) vysílá záření  do těla.

Podobně je nebezpečný radioaktivní jód i další prvky. Poločas rozpadu jódu je 8 dní.

Radioaktivní jód může ovlivnit propuknutí těžké nemoci (rakoviny) štítné žlázy.

Značné množství radioaktivního jódu se dostalo na naše území v době havárie jaderné elektrárny v Černobylu na Ukrajině podobně jako radioaktivního stroncia.

Záření v našem prostředí nepatrně zvyšuje jakékoliv využívání fosilních paliv, pobyt u TV, rentgenové vyšetření apod. Toto zvýšení se však nepovažuje za nebezpečné.

 Pro udržitelnost rozvoje je třeba velkou pozornost vždy věnovat atomovým elektrárnám, uložení radioaktivního odpadu  a stále si uvědomovat nebezpečí jaderných zbraní.