Začátek středověku se v Evropě vyznačoval velkým přesunem různých kmenů - té době se říká „stěhování národů“. Kočovné kmeny pastevců z asijských stepí přicházely na již obsazená území a původní obyvatele buď zcela vytlačily, nebo s nimi splynuly. Příchod Slovanů do našich oblastí v 6.století znamenal uklidnění situace a postupné zlepšování krajiny. Postupně se začaly se vytvářet feudální vztahy. V úrodných oblastech se rozvíjelo především pěstování rostlin, v podhorských a horských oblastech bylo rozšířeno pastevectví. Šlechtici si zpočátku středověku budovali na vyvýšených místech pokud možno nedobytné hrady. V úrodných částech naší země hospodařili zejména Slované, kdežto k osidlování pahorkatin a hor byli zváni cizinci (od 11.století Němci, okolo 14.století příchozí z Rumunska zvaní Valaši). Ti kolonizovali i dříve pusté části krajin.

V 12 a 13. století nastalo oteplení, v zemědělství se uplatňovala řada novinek. Byly vyšší výnosy potravy a populace lidí rostla. Ve 12.století se rozšířily vodní a větrné mlýny a železné hamry, od 15.století se začalo vyrábět sklo, začala se využívat řady drobných objevů a to vše výrazně změnilo životní prostředí.  Množství lesů se v Evropě postupně snižovalo.