Základní orgány umožňující život všech vyšších rostlin jsou kořen (příjem vodných roztoků), stonek (vedení roztoků) a listy (zajišťující fotosyntézu a odpařování vody – transpiraci).

U různých skupin rostlin jsou tyto orgány různě utvářeny.

Na vnitřní stavbě těchto rostlinných orgánů se podílejí různá pletiva:

- Na povrchu kořene je pokožka, která vybíhá v tenké kořenové vlásky nasávající vodné roztoky z prostředí a na konci kořenová čepička, kterou kořen roste do délky, uprostřed kořene jsou cévní svazky, které vedou přijímané vodné roztoky nahoru a naopak vodu s organickými látkami přivádějí k buňkám kořene; mezi cévními svazky je zejména u dřevin zvláštní pletivo (kambium), kterým kořen tloustne a prostor mezi pokožkou a cévními svazky vyplňuje prvotní kůra;

- Na povrch stonku přechází pokožka a pod ní prvotní kůra, která vyplňuje prostor až k lýkové části cévních svazků (= k sítkovicím), která vede roztoky organických látek z listů k buňkám, zatímco hlouběji ve stonku jsou tlustší vyztužené trubičky (cévy) dřevní části cévních svazků vedoucí roztoky minerálních látek vzhůru k listům a uprostřed stonku prostor obvykle vyplňují buňky dřeně. U dřevin se ve stonku mezi lýkovou a dřevní částí vytváří zvláštní pletivo, které umožňuje jejich trvalost a tloustnutí stonku (kmene).

- V listech svrchní a spodní část tvoří pokožka, přičemž většinou ve spodní pokožce jsou zvláštní svěrací buňky tvořící průduchy, které uvolňují z rostliny vodu (podle množství vody se buď více otevírají, nebo naopak uzavírají a tím regulují transpiraci); většinu prostoru listu tvoří více či méně uspořádané buňky s chloroplasty, v nichž probíhá fotosyntéza: žilky cévních svazků prostupující listem přivádějí vodné roztoky pro fotosyntézu a z buněk listu naopak odvádějí roztoky vznikajících organických látek . Vzduch s oxidem uhličitým pro fotosyntézu a potřebný k buněčnému dýchání proniká z prostředí přímo k jednotlivým buňkám rostliny.