Sluneční záření se skládá z dlouhovlnného (infračerveného) záření, ze středněvlnného (viditelného) záření a ze záření krátkovlnného (ultrafialového). Infračervené záření se projevuje jako teplo, viditelné záření je zdrojem energie pro život, ultrafialové záření (zejména některé jeho druhy) je ve větším množství pro život nebezpečné.

K povrchu Země se ze Slunce dostává hlavně záření dlouhovlnné (53%) a viditelné (44%), ale jen velmi malé množství krátkovlnného záření ultrafialového (3%). Pro život nejvíce nebezpečné UV záření se k zemskému povrchu téměř nedostává, protože je zachycuje ozonová vrstva. Jako viditelné se označuje záření ve středním rozsahu 380nm – 750 nm.