Ze slunečního záření dopadajícího na zemský povrch se přibližně třetina hned odráží zpět do atmosféry a zbytek ohřívá atmosféru i zemský povrch, což zajišťuje oběh vody a proudění vzduchu – vítr. Pouze přibližně 0,1% se využívá pro fotosyntézu. Ze zemského povrchu pak sálá infračervené záření, které z části pohlcují tzv. skleníkové plyny  (tj. vodní pára, oxid uhličitý, metan a oxid dusný); bez tohoto skleníkového jevu  by byl povrch Země zmrzlý, nebyla by na něm kapalná voda – a tedy ani život. Skleníkový jev je tedy nezbytný pro život, ale v současné době se (zřejmě vlivem lidských činností) zvyšuje, a to se projevuje klimatickými změnami. (Je to příklad nebezpečného zasahování člověka do rovnováhy v přírodě.)