Voda v přírodě na povrchu (dešťová, v potocích, v rybníku) a voda podzemní (ve studnách, ve studánkách) se liší množstvím a druhy rozpuštěných látek. Podle toho se liší i její vlastnosti.

Voda je v přírodě v různých podobách a v různém množství.

Nejvíce vody je v mořích a oceánech.

Ve vodě moří a oceánů je rozpuštěno velké množství soli – mořská voda je slaná.

Vodní páry ve vzduchu a voda na souši obsahují vodu, která se naopak označuje jako voda sladká.

Také v ní se rozpouštějí různé látky z okolního prostředí, ale je jich daleko menší množství.

Sladké vody je daleko méně než vody slané.

Na povrchu souše je voda povrchová.

Při teplotě pod 0 ⁰C je ve formě ledu a sněhu, při vyšší teplotě jako kapalná voda.

U nás led a sníh pokrývá povrch země obvykle jen v zimě.

Ve vysokých horách a v nejchladnějších oblastech led a sníh vytvářejí velké plochy ledovců po celý rok.

Této sladké vody v pevném skupenství je mnohem více než vody kapalné.

Kapalná povrchová voda je buď tekoucí, nebo je stojatá.

Tekoucí voda od malých potůčků a potoků až po velké řeky tvoří různě velké a různě prudké vodní toky.

Stojatá voda – od kaluží přes rybníky až po obrovská jezera – tvoří různé vodní nádrže.

Rybníky a přehradní nádrže budují lidé, kdežto jezera vznikla bez lidského vlivu.

Voda je obsažena také v půdě jako voda půdní a je v tělech všech organismů.

V některých krajinách je vody hodně – v jiných je vody nedostatek.

To je důležité pro rozšíření různých rostlin, živočichů i ostatních organismů.

Pod zemským povrchem je v různé hloubce podzemní voda.

Na některých místech vytéká jako pramen, někdy se čerpá i z velkých hloubek ve studních.

Některé prameny obsahují i horkou vodu nebo minerální vodu s léčivými účinky.