Přečti si pohádku a odpověz:

Byl jednou takový malý kousek uhlí, černý a hladký, že se jen jen leskl. Nu, takový uhlíček. Horníci jej pod zemí naložili do vozíku s ostatními bratry uhlíčky a z vozíku se dostal na velikou hromadu uhlí nahoru na zem. Z hromady naložili tenhle kousek uhlí s ostatním uhlím do vagonu. Lokomotiva pískla a vlak se rozjel. Na jednom vagoně se vezl také uhlíček, protože byl navrchu, liboval si a rozhlížel se po světě.

Vlak hučel: ,,Uhlí vezu, uhlí vezu, uhlí vezu.“ Pod strání, podle které vlak jel, byla krásná zelená louka. Černý hladký uhlíček si řekl: ,,V hebké, zelené trávě by se mi jistě lépe sedělo než tady na uhlí. Všechno mě tu tlačí.“

A jen to uhlíček domyslil, hop – už se kutálel ze stráně dolů. Posadil se do trávy, a že si tu odpočine. Vlak jenom zasyčel šš, šš, protože jel právě do kopce.

Po cestě běžel pejsek. ,,Vrr, haf, haf –copak ty jsi zač?“ zaštěkal na uhlíček.

Uhlíček se natřásl a povídá: ,,Já jsem uhlíček, hladký, lesklý uhlíček. Horníci mě vykopali pod zemí, na vozíku vozili, na hromadu složili, jel jsem vláčkem, vyskočil jsem na hebkou travičku a teď tu odpočívám.“

Pejsek uhlí očichal a zaštěkal:

,,Nejsi kost?“

Uhlí řeklo:

,,Nejsem kost.“

Pejsek zaštěkal:

,,A nejsi maso?“

Uhlí řeklo:

,,Nejsem maso.“

,,Vrr, tak co s tebou?“ zavrčel pejsek a běžel dál.

Ze stráně lezla dolů kočka. Uhlíček se až lekl, když za ním náhle zamňoukala:

,,Mňau , kdopak jsi?“

Uhlíček se natřásl a řekl:

,,Já jsem uhlíček, hladký, lesklý uhlíček. Horníci mě vykopali pod zemí, na vozíku vozili, na hromadu složili, jel jsem vláčkem, vyskočil jsem na hebkou travičku a povídal jsem si s pejskem. Teď odpočívám.“

Kočka strčila do uhlí tlapkou a mňoukla:

,,Nejsi myška?“

,,Nejsem myška.“

Kočka mňoukla:

,,Mlíčko asi také nejsi, když jsi tak černý a tvrdý.“

Uhlíček řekl:

,,Ne, mlíčko také nejsem.“

Kočka zaprskala:

,,Tak co s tebou?“ A rozběhla se na pole.

Po cestě se vracela z pastvy koza. Když uviděla kousek uhlí, zamečela:

,,Méé, méé!“

,,Kdepak tvé!“ hněval se uhlíček.

Ale koza dobře neslyšela a zamečela znovu:

,,Méé, copak ty jsi zač?“

Uhlí se natřáslo a řeklo:

,,Já jsem uhlíček, hladký, lesklý uhlíček. Horníci mě vykopali pod zemí, na vozíku vozili, na hromadu složili, jel jsem vláčkem, vyskočil jsem na hebkou travičku a povídal jsem si s pejskem a s kočkou. Teď odpočívám.“

,,Méé,“ zamečela koza, ,,nejsi jetel?“

Uhlíček řekl:

,,Nejsem jetel.“

,,Méé,“ zlobila se koza, ,,tak co s tebou?“ A šla domů, aby ji nehledali.

Uhlíček si vzdychl:

,,Ach, jakýpak jsem to uhlíček! Nikomu se nelíbím, nikdo mě nechce.“

Tu šel po cestě Váša. Vidí uhlíček na zemi a povídá si:

,,To je pěkný kousek černého uhlí, hladký a lesklý. Horníci jej vykopali pod zemí, na vozíku jej vozili, na hromadu složili, pak jel vláčkem. Co to dalo práce, než se dostal až sem! Bylo by tě škoda, uhlíčku, kdybys tu měl zůstat na cestě.“

A Váša uhlíček zvedl. Odnesl jej domů a hodil do kamen. Tak se uhlíček sešel zase se svými bratříčky.