Permoníci

Permoníci obecně jsou mýtické bytosti vyskytující se zejména v dolech a důlních štolách, tedy zejména v podzemí. V bájích, pohádkách a mýtech se jedná o zvláštní podzemní skřítky, kteří normálním horníkům někdy pomáhají a občas prý i úmyslně škodí - pověsti tohoto typu se vyskytují v mnoha oblastech světa. Kdesi v jižních Čechách leží malá vesnička, nesoucí název Stříbrné Hutě.

Jak již název napovídá, těžilo se zde stříbro. V podzemních štolách denně pracovali havíři a pátrali po tomto vzácném minerálu, ukrytém v podzemí. Během své těžké a lopotné práce se jim občas přihodilo něco podivuhodného a neuvěřitelného. Někdy jim kdosi snědl všechny svačiny, které si do práce přinesli, jindy jim naráz zhasly všechny kahany, přestože nebyl žádný vítr. Dokonce, když jednou přišli do dolů, měli polámané lopaty a poschovávaná kladívka.

Nejprve začali podezírat nejmladšího z havířského cechu – učedníka Vojtu. Mysleli si, že všechnu tuhle neplechu dělá tajně on. Začali jej proto velmi bedlivě pozorovat, ale brzy si všimli, že Vojtovi se podobné záškodnictví stává ještě častěji než ostatním. Usoudili, že to musí být nějaký podzemní skřítek, který jim provádí tyto rošťárny. Přemýšleli, jak si ho udobřit a naklonit na svou stranu, aby jim spíš pomáhal a ne škodil.

Jednou, když takhle kopali, vzdálil se Vojta dál od ostatních a hledal stříbro v odlehlé štole. Nemohl se ale pořádně soustředit na práci, protože jej toho dne rušily podivné kvílivé zvuky. Přestal pracovat a vydal se na obhlídku. Po chvilce hledání našel za velkým kamenem ukrytého malého mužíčka, který naříkal, až srdce usedalo. Vojta se ho trochu lekl, protože měl tváře i oblečení umazané od hlíny a dlouhé bílé vousy byly pocuchané tak, že trčely do všech stran.

Vojtovi se trpaslíka zželelo a zeptal se, proč tak naříká. Mužíček mezi vzlyky vyprávěl, že ve skalní jeskyni hlídá vzácný poklad podzemního krále. Ale jak tak pobíhal za havíři mezi štolami, někde ztratil od pokladnice klíček. Teď už Vojta věděl, kdo jim při práci škodil. Přesto mu bylo Permoníka, jak se skřítek představil, líto. Zavolal ostatní kamarády a společně se dali do hledání.

Nakonec měli štěstí. Stříbrný klíček od pokladu visel na proraženém kbelíku, který ležel ve stínu skalní stěny. Permoník byl radostí bez sebe, ale zastyděl se, když si vzpomněl, jak havířům ubližoval a oni mu přesto pomohli. Poděkoval a slíbil, že odteď, se nic podobného nestane.

A své slovo dodržel. Parta havířů se už žádné neplechy nedočkala a naopak jim pomáhal hledat snazší cestu ke stříbrným ložiskům a žílám. A občas, když se jim moc nedařilo, stávalo se, že našli u vchodu do štoly naleštěný drahokam. Všichni věděli, že je jako poděkování od polepšeného permoníka.