Král má jídla plný stůl,
s odporem ho odsunul.
„Nechutná mi. Chce to sůl!“
„Na zámku a v okolí
není ani hrst soli!“
„Přineste mi chleba!“
„Soli je mu třeba.“
„Tak napečte cukroví
a perníček medový!“

Napekli mu cukroví
a perníček medový.
Král si dával, pak jen málo,
brzy mu už nechutnalo.
„Odneste ty sladkosti!“
„Co jíst chcete výsosti?“
„Hroudu zlata komukoli
vyplatím za hrstku soli!“

Král se opřel o podušku,

nechce jídlo, nechce nic.

Čeká, čeká na Marušku,
chřadne, čím dál víc.

Tu Maruška přišla k zámku,
v ruce drží plnou slánku.
Pojďte, lidi, pojďte blíže,
sype zrnko po zrníčku do zástěry, do talíře,
do mísy a do hrníčku,
ale soli neubývá.
Král se z okna chtivě dívá.
„Pane králi, milý táto,
co už víte o soli?“
„Sůl je dražší nežli zlato
a zlatem se nesolí!“