Král má jídla plný stůl, s odporem ho odsunul. „Nechutná mi. Chce to sůl!“ „Na zámku a v okolí není ani hrst soli!“ „Přineste mi chleba!“ „Soli je mu třeba.“ „Tak napečte cukroví a perníček medový!“
Napekli mu cukroví a perníček medový. Král si dával, pak jen málo, brzy mu už nechutnalo. „Odneste ty sladkosti!“ „Co jíst chcete výsosti?“ „Hroudu zlata komukoli vyplatím za hrstku soli!“
|
Král se opřel o podušku,
nechce jídlo, nechce nic.
Čeká, čeká na Marušku, chřadne, čím dál víc.
Tu Maruška přišla k zámku, v ruce drží plnou slánku. Pojďte, lidi, pojďte blíže, sype zrnko po zrníčku do zástěry, do talíře, do mísy a do hrníčku, ale soli neubývá. Král se z okna chtivě dívá. „Pane králi, milý táto, co už víte o soli?“ „Sůl je dražší nežli zlato a zlatem se nesolí!“
|
|